Autor fotografií: Bohumír Kolář

Slovo k odhalení sochy Karla Žáka „Bolest“

v Studentcentru filozofické fakulty UP v Olomouci Křížkovského 12,
17. dubna 2007 v 19.00 hod

Vážení přítomní,

sešli jsme se k události víc než nevšední. Před malou chvílí byla zde odhalena socha postavená sem z iniciativy studentů zdejší filozofické fakulty University Palackého, kteří tak chtějí oslavit toto ode dávné místo svých setkávání, svou Almu Mater i především domovskou fakultu filozofickou a celou svou studentskou obec i profesorský ctihodný stav. K tomu si zvolili – a dobře zvolili – nedávno vzniklé dílo svého kolegy a přítele ještě z dob gymnasijních, mladého Bohem nadaného sochaře Karla Žáka, původem z nedalekého Plumlova, rodáka Prostějovského, jehož je toto odhalení vlastně vůbec první akcí veřejnou.

Záměru tak hrdému, jeho realisaci i samé volbě autora a díla nutno tleskat, ba víc, sklonit se před ním s úctou. Jsme jak známo, příslušníky národa, který nemá právě ve zvyku tyčit sochy, spíš je kácet. A tak chceme věřit, že tato chvíle jitřní svěžesti a akt zvláštního dějinného idealismu a odhodlané víry v lepší příští může být a – snad zas po dlouhých desetiletích – také je něčím víc než bujarým studentským rozmarem, pouhým blýskáním na časy. O tom se zdá svědčit už volba thematu, ideje, sama intence tohoto našeho zas jednou Slova – na věčnou paměť – Tělem učiněného, čili Sochy. K tomu není ani třeba číst si na pozvánce nebo na štítku pod sochou její název.

Ten Mladý muž, v celé své královské nahotě nakročený směrem k zázraku, jakoby náhle zasažený bleskem poznání, je zbrzděn a jako oslepen ve svém enthusiasmu konečnou mezí všeho lidského, známou nám smrtelníkům: něčím, na co stále narážíme – a zejména při své lásce k moudrosti, studiu filosofie: jméno té Meze, té Míry je Bolest. Ale Bolest a právě jen Bolest – jak tomu ani jinak ve vědách, natož v královně věd, filosofii možné není – jen Bolest je nástrojem Poznání. Zastavit se pokorně v příliš smělém a íkarsky hazardujícím pohybu vpřed – Sta Viator! - a aspoň na okamžik usebraně setrvat, a až pak, po krůčcích, jít dál a dál za konečnou metou – jen toto znamená vytvářet hodnoty nové, tvořit. Bolest, bolest prožitá a zúročená – a to bychom měli vědět v čas obnovy Evropy zrozené přece z filosofie a krásných umění, Evropy původem Sokratovi a Feidiovy i pak Michelangelovi, Evropy svým původem Řecké a Křesťanské nebo žádné, jak věděl Novalis už před dvěma sty lety – jen Bolest může být zárukou pravosti poznání, i života, a současně ochranou před – s Kunderou řečeno – nesnesitelnou lehkostí Bytí. Myslitel – a současně ne náhodou i Básník – z našich největších, Otokar Březina tomu říkal Tvůrce a jeho Sestra Bolest. Jenom vyslyšená Bolest, jen Bolest Učitelka Života dá nám žít život Tvořivý.

Jestliže si toto uvědomují studenti filosofické fakulty tady ve staroslavné moravské Olomouci, nemusí to být s námi ještě tak špatné. A třikrát marné to s námi není, jestliže moudrost poznání, Bolest, je a má být napříště, jako každá Moudrost, odhalena do Krásy, Korunována Krásou. Tou která umí hovořit jazykem společným všem: nám vědoucím i nám, kteří víme, že nevíme nic. Vivat Filosophia, Vivat Profesores, Ať Žije Krása, Ať Žije Socha Bolest a její Pokorný Mistr a – Žák!

Jiří Kuběna