Sochař Karel Žák

S básníkem Jiřím Kuběnou jsem se seznámil na hradě básníků, Bítově, v červenci 2004. Nás průvodce jen zaučil po stránce odborné a vystupování, mně se však věnoval zvlášť. Zaujalo ho zejména mé kreslení v přírodě, na Severní vyhlídce, já kreslil hrad a on mne, zajímal se o můj výtvarný projev. Kresba kašny se mu zvlášť zalíbila, tehdy uvěřil v můj talent. Ten však odhadl spíš než na malířský už tehdy na grafický a sochařský. Ještě před dalším prováděním v roce 2005 jsem se s Jiřím Kuběnou sešel na dnech poezie v Prostějově. V létě jsme se pak už sblížili víc i osobně, prohlíželi jsme reprodukce významných děl, hlavně řecké antiky a renesance, četl něco ze svých básní a hovořili jsme o umění, historii a kultuře vůbec. Po Bítovu ocenil Jiří Kuběna, že se stavím na vlastní nohy. Mé rozhodnutí studovat práva podle přání rodičů odevzdaně přijal. O to radostněji byl však „překvapen“ , když jsem studií mně zcela cizího oboru resolutně zanechal a vzepřel se cizí vůli – jak se vyjádřil: „jako Tygr“. To jsem však stále teprv v sobě hledal další cestu – jenom to jediné a ne jiné - poslání zatím blíž nespecifikovaného umělce. Zlom nastal po Kuběnových sedmdesátinách, kde jsem vystupoval při odhalování busty básníka od jeho celoživotního přítele Jana Koblasy a vyslovil zvlášť pro mou roli napsaná Kuběnova prorocká slova: „Chci být sochař!“ V létě 2006 jsem na Bítově již neprováděl, ale byl jsem zde básníkovým hostem. K překvapení všech a nejvíc mne samého jsem tu rázem vytvořil - tehdy v koupelně básníkova bytu – jako svou první sochu nadživotní portrét Jiřího Kuběny a brzo po něm celou řadu portrétů v hlíně. O mém osudu bylo rozhodnuto: Nyní jsem věděl, že jsem sochař. Ale na počátku všeho byl z Vůle Boží – Básník.

(Scénický dialog před odhalením busty Jiřího Kuběny od Jana Koblasy,
Hrad Bítov, Taneční sál, 26. 5. 2006 13.30 hod.)

Na vyvýšeném soklu zahalená socha. Před ní stojí BÁSNÍK. Herec mluvící Sochu stojí opodál vedle ní a promlouvá zády k publiku; teprve po jejím odhalení se otočí k publiku.

SOCHA:
Neuvidíš svou tvář, uvidíš Věčnost: Básníku. Sebe v tisíci a jedné podobách. Nemáš strach?

BÁSNÍK:
Nebojím se, leč bohů. To i já byl, to i já jsem Tvůj Tvůrce: byl jsem sochař a jsem sochař, každá má báseň byla a je socha.

SOCHA:
Ale teď abys začal od píky: můj v mých službách nikdy nezestárlý, nikdy dost zralý Mistře!

BÁSNÍK:
A Ty socho, má životní socho, co vzkážeš svému sochařskému učedníku, než sejme roušku - s Tvé i své - pravé podoby?! Co vzkážeš nejmladšímu ze svých učedníků: který právě začíná?!

SOCHA:
Neboj se! Já jsem Ty a Ty já: všechno začíná Teď. Nenaslouchej než hřmotu svého kladiva, perlíku, dláta. Krása je vždycky jen Mládí, je božské mládí, je vpravdě Jinoch, který obývá Jiný Vesmír. Všechno je Uvnitř, Jen Uvnitř. Poznej čas Navštívení svého, nenechávej ruku na pluhu! Neotáčej se, Orfee! A jako tu zmiji zaškrť stesk! Ty smíš velebit jen Radost. Tam u východu čekají - učedníci zase Tví. Na drápy bakchantek, na lokty Sapfiny čeká Tvá Hlava: Tvá Lyra. Pojď, a následuj mne!

BÁSNÍK:
Ach Básníku! Ty Celý Mé Dílo a Celý Můj Živote! Byl Jsi Krásný, A Jsi Krásný!

SOCHA:
Pověs Básníku: Chceš mi i teď ještě sloužit, z celého srdce sloužit, jenom mně sloužit? A jestli chceš, jestli opravdu chceš, pověz můj Nejmladší, Ty ze všech Nejsladší, Ty ze všech Nejposlednější Můj učedníku, kým chceš být právě teď?!


Odhalení busty Jiřího Kuběny se Zdeňkem Janálem, květen 2006 Autor fotografie: Miroslav Zavadil	Znojmo, srpen 2006 Autor fotografie: Zdeněk Janál	Znojmo Rotunda sv. Kateřiny, srpen 2006 Autor: fotografie Zdeněk Janál


Praha u I. Havla, říjen 2006	Bítov	Bítov, květen 2007 Autor fotografie: Tomáš Vondruška


	S Václavem Havlem v den narozenin maminky Jiřího Kuběny, březen 2007